Světla Valinoru

Král Etselen Edegil je pánem elfsého království
Doriartu, zde na západě Středozemě. Je to dobře střežená země
a svou silou chrání celý Beleriand před temným nepřítelem Morgotem,
který povstal ze tmy a strachu na severu. Tedy chrání je spíše před jeho pomocníky
skřety a ostatními stvůrami zkaženými v hlubokých kopkách jeho tvrze Angbandu.
Před samotným Morgotem obrana není. Snad jen, že by král získal ztracené velké klenoty
Silmarily, ve kterých se skrývá taková moc, jakou by král potřeboval na zahnání
temného pána a jeho zničení jednou pro vždy. Tyto klenoty však byly ukradeny právě Morgotem
a teď je pravděpodobně střeží v té nejhlubší síni svého opevnění
kdesi na severu v zemi Angmar.

Vy jste královi nejlepší spojenci,
ve vás vkládá naději, že zemi Angmar najdete a Silmarily
získáte pro krále zpět. Nezapomeňte, že jejich pomocí dokáže král Edegil zachránit
Středozem před pádem do nicotné tmy. To vy jste totiž zástupci třech posledních
rodů elfů, tedy Eldar, bez vás není naděje na záchranu pro vás ani pro nás.
Král vám důvěřuje! Daleká pouť, ba ani přípravy na tuto cestu nebudou
jednoduché, ale věřte, že nezůstanete bez odměny. Na ty nejlepší
z vás čeká mnoho z královy dobrotivosti a štědrosti a hlavně
na vás čeká svoboda a život ve světle slunce, měsíce
a jasných hvězd.


Zpět na úvod // Průběh tábora // Fotogalerie

(Fotogalerie se vám otevře v novém okně přizpusobeném na lepší prohlížení fotografií)



Úvodem:
Tomuto táboru předcházela velmi dlouhá doba studií Tolkienových knih, a také velké nadšení pro to vtáhnout do děje knih sebe i účastníky. Nakonec jsme zvolili knihu Silmarillion, která asi nejvíce vypráví o osudech elfů ve spojitosti s velkými klenoty Silmarily. Ty vytvořil Feanor a Varda do nich vložila smíšené světlo dvou valinorských stromů. S těmito klenoty byl spojen celý osud zemí Ardy a než mělo dojít k jejich ztracení navždy, odehrál se i náš tábor.


První den:
Autobus přijíždí do štědrákovských lesů a nikdo z jeho cestujících netuší, co se bude dít (krom nás:-)teda). Všichni jsou uvítáni a je jim řečeno, že si mají odložit věci a nachystat se na malou procházku po okolí...poté, co zjistí, že si mají vzít i láhev s pitím, a že je nachystaný teplý čaj, někteří znervózní (netuší že je to jen vtip).

Kuba a Skřítek tedy odvádí skupinu na výlet po okolí, který má dva účely. Za prvé se jim bude hodit znalost pár míst kolem tábora do dalších dnů a za druhé to tu potřebujeme ještě dochystat. Na procházce přichází na řadu pár menších her, které by mohly účastníky trošku seznámit. Se seznamováním začali Kuba s Májou už před autobusem, takže vše probíhá jak má. Po návratu do tábora jsou zvlášť ti, co jsou na táboře s námi už po několikáté, šťastní, že nešli moc daleko, a teď se mohou jít v klidu ubytovat do svých stanů.

Samozřejmostí dalšího programu byl již pravidelný projev Náčelníka o organizačních věcech na táboře. Na to se těšíme zejména mi vedoucí, jelikož je to asi nejdelší Kubova řeč, kterou za celou dobu tábora náš málomluvný leč spravedlivý velitel pronese:-)) I když tento rok bude těch projevů víc, ale stejně..

Den proběhl v klidném duchu a tak stejně začíná i dnešní večerní program v tee-pee. Děti vcházejí do tajemně svítícího tee-pee a zjišťují, že tento svit vydávají svíčky v jejich nových jídelních miskách. A jelikož se elfové poprvé probudili pod hvězdnou oblohou, každá miska odhaluje jedno souhvězdí, které najdeme i nad našimi hlavami. Po tomto úvodu přichází na řadu malé osvětlení toho, co se bude dít dál, a několik her, z nichž asi největší úspěch měla hra Nesrozumitelná přísloví. Ta spočívala v odhalení známého přísloví druhého družstva poté, co si jej rozdělí na jednotlivá slova (jedno slovo=jeden člověk) a naráz každý to své zakřičí. Hádající družstvo poslouchá a snaží se slova zachytit a poté spojit v ono přísloví.

Po této části večera následovalo první čtení o vzniku Ardy :
Byl Eru, který se v Ardě nazývá Ilúvatar. A nejdříve udělal Ainur, Svaté, kteří byli potomstvem jeho myšlenky, a byli s ním dříve, než bylo vytvořeno cokoli jiného. A mluvil k nim, předkládal jim hudební témata a oni před ním zpívali a on byl rád. zobrazit celé čtení

Ještě před začátkem čtení se z tee-pee nenápadně vytratili Náčelník se Skřítkem a po dočtení jsme se vytratili i my ostatní a další program probíhal pod vedením Aničky (ta měla za úkol děcka zabavit tak, aby neslyšely nic moc z toho, co se venku děje, a to se jí také povedlo)

Půlnoční setkání s králem země Doriart Etselenem Edegilem
Zanedlouho je program v tee-pee ukončen a každý sám je vyslán po cestě lemované svíčkami kamsi do tmy. Lesem se pohybovaly postavy zahalené v černých pláštích a jen občas problikl tmou jejich jasný obličej. Nakonec cesta účastníky vyvedla na louky a po chvíli chůze mokrou noční trávou dorazili do stromové síně, kde mlčky seděl elfský král.(Kuba). Až byla skupina úplná, král vstal a všechny uvítal. Po té jeho pobočník Soronume (Honza) přečetl poselství, které všem objasnilo co se bude dále dít:

Král Etselen Edegil je pánem sjednoceného království, zde na západě Středozemě. Toto království se jmenuje Doriart. Je to dobře střežená země, která svou silou chrání celý Beleriand před temným nepřítelem Morgotem, který povstal ze tmy na severu Středozemě. zobrazit celé poselství

Každý dostává elfský oděv, který (jak ráno zjistí ) je svou barvou rozděluje do tří skupin. Také zjistí, že dnešní noc opravdu stráví pod hvězdnou oblohou a že jejich spacáky jsou už zde (to byla docela fuška:-))
Takže dobrou noc a krásné sny



Druhý den:
Ráno všichni vstávají do slunečného dne a hned po probuzení zjišťují, že na místě králova trůnu ze včerejšího večera se objevují tři zapečetěné svitky. Tři, takže asi jeden na skupinu. Teď tedy zjistí, kdo je s kým ve skupině a jakou má vlastně barvu jejich oblek. Skupiny se jmenují Noldor, Sindar a Teleri.

Otevřením svitku přichází na to, že to nebude tak jednoduché. Je totiž v nějakém neznámém jazyce, který elfové neznají, a tak jej musí rozluštit.

Trpasličí runy
Družstva sídlí na horní straně louky a dole pod kopcem sedí kouzelnice, která zná trpasličí jazyk. Ovšem nebude to tak jednoduché. Kouzelnice dá každému jen jedno písmeno, a to takové, o jaké si řekne. Slovem "dá" je však myšleno, že jim písmeno napíše na čelo speciálním barvivem (myrův recept: popel v oleji) a oni jej musí donést nahoru na louku, aby jim jej někdo jiný přečetl a nakreslil, jelikož sami na něj nevidí.. Aby toho nebylo málo, tak se po louce pohybují ohavní skřeti (Kuba, Skřítek) s mokrou hadrou, a dílo čarodějky jim z čelíček zase pěkně smývají (a přitom se usmívají:-))

Trpasličí svitek:
Před dávnými a dávnými časy přicházeli do doriartského království Naugrim, tedy trpaslíci, poměrně často, jelikož práce zde bylo dost, a přátelství mezi elfy a nimi nebyla tak chladná jako je tomu dnes.
zobrazit celou zprávu

Písmena získána, a tak se můžeme všichni vrátit do táborového města Doriartu, kde, jak všichni tuší, nás čeká konečně snídaně. Z trpasličího svitku se dozvídají, že jeden ze silmarilů je dost možná v jeskyních Modrých hor, jenomže kdepak ty hory asi jsou? Chtělo by to mapu! Naštěstí mají nás a hned po snídani jim jeden z králových pobočníků oznamuje:.

Středozem
Když byla Středozem ještě mladá, propukly zde mnohé bitvy, svedené mocnostmi Valar a temným pánem Morgotem Bauglirem. Morgot svou mocí zvedal hory, aby jej chránily, ale mocní z Valar Orome a Tulkas tyto hory bořili mocnými kopyty svých koní. Morgot kopal jámy a pevnosti pod zemí, ale vládce vod Ulmo plnil chodby přívaly řek, až z nich vyběhl i ten nejposlednější Morgotův sluha.
zobrazit celou řeč

Družstva dostávají velký papír a vyrážejí hledat mapu. Papír však musí zůstat v táboře a u něj vždy alespoň jeden ochránce. Ostatní musí najít mapu a zapamatovat si její části tak, aby je byli schopni zakreslit přesně v táboře. Jediný způsob jak mapu přenést je v mysli závodníků. Všechny žene touha odhalit umístění Modrých hor, a tak spěchají.

Jelikož mapa byla umístěna na vrcholu zdejší sjezdovky, trvalo to docela dlouho, zato výsledek stál za to. Nakonec jedno družstvo mapu dokončilo a vyrazilo směrem Modré hory (Rovinka). Zanedlouho vyrazila i další dvě družstva.
V Modrých horách je však čekalo zklamání v podobě další zprávy, tentokráte značně pochmurnější..

...Hradby byly proraženy, nemůžeme uprchnout, skřetí vojsko se žene skrze stříbrné jeskyně a vraždí a pálí, brzy budou tady. Je jasné co hledají! Je jasné co chtějí, to on, on chce Silmaril. Ten však nedostanou, ne dokud bude jediný Naugrim naživu a schopen boje. Do zkázy...

Všichni se vrací do tábora a je jasné, že takhle lehce to přeci jen nepůjde. Silmarily má Morgot a dostat je od něj bude složité. Ale teď je nutné se posilnit, a tak si dáme oběd.

Po poobědní pauzičce znovu přichází král a jeho pobočníci a reagují na to, co skupiny zjistily v Modrých horách.

Soudím, že kámen jste nezískali, jelikož, jak se dalo předpokládat, ani Naugrim neodolají sami zuřivosti Morgotových služebníků.
Nevadí však, vedli jste si dobře.
Teď je již nanejvíc jasné, že protivník má kameny všechny tři a dobře je střeží. Nebude jednoduché získat je bez boje zpět. A boj, ten nastat nesmí! Ne dřív, než budeme klenoty držet v moci my!
Bude tedy potřeba mnoho peněz na zajištění tajné cesty do Angmaru a také vzácný kov - Mitril - na přípravu zbraní a samozřejmě jako úplatek pro prodejné Morgotovy hlídky. Místní trpaslíci vám nabízejí šanci si peníze vydělat. Cítí odpovědnost za smrt dávného doriartského krále a za ztrátu Silmarilu, a tak nám jsou ochotni prodat i Mitril, který jinak nikdy nikomu neposkytli od dávných časů.


Hra Trpasluj
Trpaslíci nám dávají šanci si vydělat peníze ve svých závodech a za ně pak koupit Mitril. Jsou to zvláštní závody, jelikož nikdo z trpaslíků vlastně nezávodí. Hledají zde vlastně jen zábavu ze hry a hlavně stejně ví, že by je elfové vždy porazili. Jsou to podivíni, ale platí dobře.

Samotná hra trpasluj je dvoudenní, a jelikož je poněkud složitější pokusím se její přesný popis dodat později. Ve stručnosti lze říci, že hra se skládá z půjčování peněz, sázení, závodění, vyhrávání, prohrávání, taktizování a v některých případech i podvádění bookmakerů..

Toto vše trvalo až do podvečerních hodin, vlastně až do večeře.

Večer se po úspěšném dnu všichni zase setkáváme v tee-pee a pokračujeme ve čtení příběhu tentokrát o Feanorovi, tvůrci Silmarilů.

Fëanor byl nejstarší a také nejmilovanější ze synů Finwëho, krále Noldor v Tirionu. Přišel na svět v době, kdy si Melkor odpykával svůj trest v síních Mandosu a elfové v Blažené říši vzkvétali na těle i na duchu. zobrazit celé čtení

Do tohoto klidného čtení vtrhne najednou do týpka jeden z králových kapitánů a podává králi zprávu, že obrana města byla prolomena a z východu se sem ženou skřeti. V nastalé panice vstává čaroděj a odhaluje všem tajnou nebezpečnou, ale nejrychlejší cestu z města ven do skrytého království Gondolinu.

Jako první prcháme my (někdo to nachystat musí) a po nás všichni účastníci vyráží do stanů pro věci na spaní ze včera, které si jen málokdo vybalil. Až jsou nachystáni, tak je čaroděj po skupinách vypouští na Stezky Mrtvých.

Stezky Mrtvých:
První část cesty jdou po třech petrolejkách a u každé z nich nachází části zprávy, jak tato stezka vznikla a že se na ní mrtví stále zjevují.

Příchod Černých mužů do Beleriandu: Po Bitvě náhlého plamene přišli do beleriandu první Černí muži. Tito muži byli nevysocí, s dlouhými pažemi. zobrazit celé zprávy

U poslední lampy stojí stráž, která na další část cesty pouští elfy po jednom jen se zapálenou svící v ruce. Na této temné části cesty se zjevují mrtví. Na mrtvého nesmí nikdo pohlédnout, jinak přejde také do smrti. Mrtví se zjevují za zády a dělají různé zvuky. Někdy dokonce elf cítí, jak jej mrví dohání a šahá mu po krku. On se však nesmí otočit a musí jít dál, jinak by na místě zahynul.

Po projití stezek mrtvých je u další brány vítá gondolinská stráž a zavazuje všem účastníkům oči, aby cesta dál byla nadále utajena.

Znovu se potvrdilo pravidlo, že jakmile zavážete děckám oči, rozváže se jim značně jazyk, což nás tak trošku naprdlo. Do toho všeho začínalo jemně pršet, a tak přišel na řadu neplánovaný plán B a s tím, že nejsou za své chování hodni dosažení tajného města Gondolinu, byli poslepu odvedeni zpět do tábora, kde jsme jim bez jakýchkoliv řečí oči rozvázali a nechali je spát v táboře.



Třetí den:

Ráno jsme zastiženi deštěm, a tak necháváme dopoledne volné zábavě po stanech a plánované pokračování hry Trpasluj necháváme až po obědě. Včerejší noční neúspěch je na všech znát, a tak se tato neplánovaná akce promítla v tom, že najednou největší kecalové byli značně klidnější a spolupracovali.

Výtvarka
Nakonec zařazujeme dopoledne také jednu výtvarnou činnost, a to činnost přímo uměleckou -rytí do itongu :-). Každý může ztvárnit tímto trojrozměrným způsobem cokoli co chce, a také si model následovně i nabarvit. .

Odpolední počasí se už trochu umoudřilo, a tak dokončujeme zápolení elfů za hlasitého smíchu všech trpaslíků (to jsme byli samozřejmě my). Trpasluj jsme uzavřeli projevem Krále, který byl však spontánní, takže není jeho přesné znění, ale bylo to něco ve smyslu, že všem děkujeme za snahu.

Divadelní inscenace.
Na zpestření večerního programu jsme rozdali úkol vymyslet a sehrát divadelní inscenace. Úkol zněl jednoduše: divadelně ztvárnit několik slov začínajících na stejné předpony. Jedno družstvo mělo předponu in, druhé a třetí si teď bohužel nepamatuji. Inscenace byly dost povedené a myslím, že se s největším úspěchem setkala scénka družstva Noldor - Informátor.

Po skončení divadla jsme všem popřáli dobrou noc a nechali celý tábor usnout (znovu to bylo kupodivu bez větších problémů.jak nevídané).

Cesta do Gondolinu:
Je za deset minut jedna hodina v noci, začíná jemně pršet a my postupně budíme celý tábor. Jeden po druhém jsou odvedeni a řazeni za sebe do zástupu. Všichni ví, že se chystá cesta do Gondolinu. Tentokrát nikdo nereptá. Dva zástupy jsou poslepu vyvedeni z tábora a postupují nocí vedeni mlčenlivými průvodci (Skřítek, Honza). To, že vyjdou na louky za táborem ještě poznávají, ale zesilující déšť spolu se silným větrem hatí snahu zapamatovat si kam, kdy a kde zástup odbočil.

Cestou jsme poněkud neplánovaně narazili na stádo krav, což na slepé děti, s trochou naší fantazie, působilo lépe než jakékoliv strašení. Pravdou je, že já se bál i o něco víc, když jsem nocí rozháněl vylekané mamuty s rohama.

Nakonec jsme dorazili do Gondolinu (louka u skautů), po kterém však zbyly už jen trosky. Družstvům bylo sděleno, že město bylo přepadeno a vydrancováno a jejich cesta zpět visí na vlásku. Průvodci je totiž nechtějí odvést zpět, a ještě k tomu musí jít každý sám kvůli utajení. Všem jsou zavázány znovu oči a čekají co se bude dít.

Aniž by to ostatní tušili, tak jednomu po druhém rozvazujeme opodál oči a necháváme je jen s chabým určením směru, jít cestou zpět do tábora. Naštěstí s menšími problémy našli cestu zpět všichni. Na konci cesty v táboře je čekala ohněm ozářená královská síň, kde všichni dostali přívěšek ve tvaru Loriénského lístku na znamení odvahy, kterou prokázali na cestě do Gondolinu a hlavně na cestě zpět.
Po tomto zážitku už je čekal jen zasloužený spánek, který ve tři ráno nikdo neodmítl.



Čtvrtý den:

Po dnešní noci mírně posunujeme budíček a každý tak vstává spíše jak chce. Počasí se dále drží na pokraji deště a chvílemi tuto vratkou hranici i překračuje. Znovu nás nutí program posunout a na dopoledne zařazujeme neplánovanou za to viditelně úspěšnou diskusní hru
Balón
Tato hra má jednoduchou formu. Všichni jsme v padajícím horkovzdušném balónu a zachránit se mohou jen ti, co si před začátkem hry zvolili takové povolání, které ostatní uznají za důležité. Ti méně důležití musí vyskočit. Samozřejmostí je, že pokud je někdo navržen, má právo se obhájit, proč je zrovna on ten potřebný. Je jasné, že zůstávají spíše ti ukecaní, jak jinak byste totiž vysvětlili postup Skřítka do posledních čtyř s povoláním "zloděj".

Po obědě se počasí lepší, a proto přichází na řadu orientační běh dvojic po elfském způsobu nazvaný
Telepatie.
Elfové se vždy dokázali domlouvat pomocí telepatie, a tak to prostě musíme zkusit. Je to závod dvojic, které postupně vyráží na trať vyfáborovanou dvěma barvami fáborků. Na několika místech se barvy rozdělí a každý běží po té své. Na své trase narazí každý na papír s otázkou (oba na stejnou) a musí se telepaticky domluvit a zvolit stejnou odpověď. Poté pokračují v cestě dokud se znovu oba nesejdou. A tak běží celý okruh.

No pár se nám jich ztratilo ale dopadlo to nakonec dobře.

Záchranná akce
Podle toho co se událo v předchozích dnech by si všichni mysleli, že v tuto chvíli přijde na řadu večeře, ale!! Není tomu tak. Všem je oznámeno, že kdesi v terénu leží tři těžce zranění lidé a oni jim musí pomoci. Od této chvíle mají přesně hodinu na to, aby získali vědomosti z okruhů zdravotnických, pohybu v terénu a postavili bezpečná nosítka.

Na školících střediscích pod vedením Marušky-zdravotní kurz první pomoci, Kuby-pohyb v terénu a Skřítka-výroba nosítek) se záchranné týmy prostřídali a přesně za hodinu společně vyrazili k místu, kde měli najít zraněné.

K tomuto místu dorážejí téměř současně a už za padající tmy připravují raněného na bezpečný přesun do tábora. Zabezpečení raněného a jeho stabilizace na nosítka proběhla skvěle. Také celkové chování a uklidňování raněného bylo také výborné. Noční přesun zvolili také dobře, jelikož se rozhodli jít delší bezpečnější cestou, místo té kterou přišli když ta byla opravdu kratší.

Celá tato teď již noční akce proběhla výborně a myslím, že i samotní zranění byli spokojení. Akci jsme uzavřeli tím, že nám zranění své pocity a dojmy ze záchranné akce sdělili.

Hraničáři
Dnešní večeře se tedy posunula na desátou večerní a při ní dorazili do tábora tři hraničáři. Přišli, posadili se do jídelny, dali si večeři, ale s nikým se nebavili. Před večeřící skupiny předstoupil král Edegil:

Hraničáře jsem pozval já, protože si myslím, že jste již připraveni na cestu do Angmaru, země Morgota. Hraničáři nejsou příliš sdílní a vůbec se jim do Angmaru nechce. Půjdou však, když jim dostatečně zaplatíte a budete je bezvýhradně poslouchat. Všichni riskujeme životy! Za kolik vás tam vezmou a také kdy, si s nimi však musíte domluvit sami.

Družstva vybrali zástupce a ti vyrazili vyjednat podmínky cesty. Hraničáři jsou nejdříve docela odtažití, ale nakonec přijímají platbu a určují, kdy se vyrazí. Čekat je mají zítra ráno před rozedněním, přesně v 5:00!! Musí být přesní, žádné zdržení se netoleruje. Po tomto rozhovoru hraničáři nakvap mizí v lese.



Pátý den:

Výprava do Angmaru
5:00-Družstva vstávají a čekají na hraničáře. Ti však nepřicházejí. Najednou si všimnou že na nástěnce je nová zpráva. Hraničáři vzkazují, že v pět to nepůjde a objeví se až za dvě hodiny.

7:00-Objevují se hraničáři a každý si bere jedno družstvo a vyráží s ním, každý jiným směrem. Celá výprava je vedena podle známé hry Stalker, samozřejmě s řadou obměn s cílem dosáhnout co možná nejnenápadnější cestou místa, kde hraničáři tuší skrýš silmarilů. Málo kdy postupují po cestách, spíše se prodírají terénem, skrývají se a čekají na to až se hraničář rozhodne jít dál. Občas hraničář družstvo zastaví a na docela dlouho zmizí. To většinou znamená, že až se vrátí bude chtít peníze na podplacení stáží a nebo prostě víc pro sebe jinak dál nejde. Také se stane že, nechce pokračovat dál v cestě v tolika lidech a družstvo se musí rozhodnout koho na místě nechat. Po dalším půl kilometru si to rozmyslí a zase chce, aby se pro osamělého poustevníka někdo vrátil.. Nakonec se dostávají až do pásma, ve kterém hraničář zjistí, že jde špatným směrem, ale všichni předem věděli, že se nesmí vracet stejnou cestou. Hraničář se tváří zarmouceně a dává všem pauzu na svačinu. Je chleba s cibulí..nic lepšího nemají. Po této pauze dostává nápad. Pokud totiž všem zaváže oči, mohl by je vést stejnou cestou zpět, ale chce další peníze a bezvýhradný souhlas všech. Nikdo nereptá a tak cesta pokračuje. Družstva musí spěchat a tak se stává, že místy musí poslepu i běžet a nebo klidně a tajně ležet. Nakonec se dostanou až na konec své výpravy a nacházejí silmaril. Každé družstvo jeden. Cestu zpět už museli absolvovat sami a tak se jim hodilo, že zde první den už jednou byli.

Po obědě předstoupil před družstva král Etselen Edegil se svými pobočníky a žádal vydání silmarilů do jeho vlastnictví. Jenomže! Ještě před obědem se do všeho zapojil čaroděj Lumbar (Mira) a předal družstvům zprávu o tom jak touha po silmarilech dohnala Feanora ke krvavé přísaze, že silmarily nebude vlastnit nikdo jiný než on a jeho potomci a co v následujících letech tato přísana způsobila. Doporučil družstvům, aby silmarily králi nevydávali a místo toho je dobře uschovali. Jinak by to nemuselo dobře dopadnout.

Král je touto skutečností značně zneklidněn a když ani přesvědčování jeho pobočníků nepomáhá, zlostně odchází.

Odpoledne je vyhlášena Velká bitva o Silmarily. Družstvo, které bitvu vyhraje získá právo na všechny tři kameny.

V následujících dvou hodinách proběhla bitva

Bitva - hra více méně vychází ze hry BTTT, kterou najdete zde.

Tento boj byl sice značně narušen pasivitou družstva Noldor, ale i přes to byl boj občas docela nelítostný. Bitvu sice vyhráli Teleri, ale vzhledem ke všem záporným informacím, co se může stát, když se silmarily všechny sejdou u jednoho majitele, nebyli znovu předány.

Dnešním večerem bylo již všechno jasné. Skupiny byly (podle plánu) přesvědčeny, že vydat silmarily králi by bylo šílenství a rozhodně je nechtěli dát ani vítěznému týmu z odpolední bitvy. Dalo dost práce všechny tři týmy přesvědčit, aby klenoty donesli alespoň na večerní královský sněm a na malou chvíli je zasadili do připraveného stolce. Naštěstí se tak stalo a Silmarily mohly společně zazářit světlem valinorských stromů, jejichž světlo je již dávno ztraceno.

Po královském sněmu, si kameny znovu rychle uschovali. Z posledních zpráv bylo jasné, že jedině pomocí všech tří kamenů může král Edegil zničit Morgota. Jenomže, také bylo jasné, že pokud silmarily král dostane všechny tři, mohl by se z něj stát jen další krutovládce a to také nikdo nechce. Ale pokud budou silmarily odděleny, nebudou elfové dost silní vzdorovat silám Angmaru a Morgot je získá zpět! Po všech těchto úvahách jdou Noldor, Teleri a Sindar spát s jedinou možností jak vše zachránit..silmarily musí být zničeny!

Jak to však udělají to nikdo netuší.



Šestý den:

Výtvarná to činnost
Tento den začíná nad míru klidně. Silmarily jsou prozatím ukryty a tak zbývá čas i na to si vytvořit vlastnoručně malovanou elfskou lampičku. Tato rukodělná činnost zaměstnala všechny na celé dopoledne.

Příprava divadla
Po obědní pauze přišel na řadu další program. Bylo to konečně pořádné divadlo. Družstva byla seznámena s pověstí O Beranovi a Lithiem. Každá skupina dostala svou část příběhu a dobu do večera tento příběh po svém ztvárnit. Jako doplněk dostala také hudbu a tak měla možnost ukázat co v nich je na plné obrátky.

Divadlo
Večerní představení se neslo ve velmi honosném duchu a dokonce se zde sjelo i několik náhodných diváků. Nakonec se protáhlo až do nočních hodin a tak zde hudba zněla pod hvězdami pod kterými se zároveň znovu odehrával příběh lásky člověka Berena a elfské princezny Luthien.



Sedmý den:

Budíček probíhá nejdříve pod klidným bubnováním, jenomže na některé to prostě nestačilo a tak přišel na řadu i velkej hrnec. Až byli všichni venku, zjistili že je moc pěknej den a tak pod Maruščiným odborným vedením zařazujeme ranní jogu.

PODFUK část první
Dnešní den začíná úžasnou zprávou. Účastníci mají možnost vymyslet dvoudenní program pro vedoucí. Pokud tak chtějí učinit, musí však postupovat stejně jako my při plánování programu pro ně. Jejich prvním úkolem bylo rozdělit si jednotlivé tvůrčí a organizátorské role v týmu.

Týmové role:
Na základě svého výzkumu na Administrative Staff College v Henley určil R.M. Belbin osm rolí, které musí být v týmu obsazeny, aby fungoval efektivně. Tyto role nemusí být naplněny stejnou měrou a nejsou všechny potřebné po celou dobu činnosti. Jestliže však některá role v týmu chybí, nebude pracovat tak efektivně jak by mohl. To neznamená, že v každém týmu musí být osm lidí. Členové týmu mohou zastávat více než jednu roli. Belbin také zjistil, že většina lidí preferuje dvě role v týmu. Jednu více, druhou o něco méně. Bambinem vytvořený dotazník zobrazuje orientační míru těchto preferencí. Preference však neznamená nutně schopnost. Další důležitý poznatek, který z Belbinova výzkumu vyplynul, je, že všechny role jsou stejně hodnotné. Šéfové týmů tedy nemusí na sebe brát určitou roli, ale spíše musí zajistit, aby všechny role byly obsazeny správnými lidmi.
Dotazník, definice rolí a jak na to..zde.


Jakmile měli rozdělené role, mohli se všichni pustit do plánování programu. Jejich představivost a tvůrčí nadšení nebylo ničím omezeno, jen měli za úkol vše zaznamenat do plánu programu, tak jak to děláme my..,

Je třeba říct, že účastníci se dost snažili a rozhodně nám nechtěli nic dát zadarmo. Až byla práce na plánu dokončena, byli všechny programy i s popisem zapečetěny s tím, že budou vyhodnoceny a ten nejlepší dán k realizaci.

Po obědě, nebo spíše až po tom co se domylo nádobí, předstupuje král Edegil i se svými pobočníky před týmy a za nedodržení slibu o vydání silmarilů, je vykazuje z Doriartu. Mají se co nejdříve sbalit a odejít. Přestože se král stále zlobí, svěřuje elfům, že bezpečná cesta vede přes Modré hory.

Vyhoštění z Doriartu
Skupiny po půl hodině vyrážejí z tábora. Ještě před odchodem však zástupci týmů dostávají z apečetěnou zprávu, jež měli otevřít na Modrých horách. Podle zprávy mají vyhledat vlak a dopravit se do Vysokých Žibřidovic. Odtud již mají mapu až na chatu Bystřiny, kde stráví dnešní noc.

Bystřiny
Večer to byl teda povedený, jen až budeme příště vymýšlet večeři, tak nudle s mákem raději nezapojíme.bylo to poměrně spací jídlo. Všechno to usnulo, na půdě, na zemi ve vnitř (vedoucí) a taky venku..prostě všude:-)





Osmý den:

Vyrážíme
Ráno se probouzíme za slunce východu. Na stole leží nachystán elfský cestovní chléb Lembas. Za nedloho se elfové dozvídají poslední zprávy o tom, že silmarily musí být opravdu zničeny a také jak. Není to totiž tak jednoduché. Silmarily jsou vyrobeny z materiálu, který nemůže být zničen žádnou pozemskou silou. Musí být tedy ztraceny tak, že na ně ani Morgot, jeden z Valar, nikdy nedosáhne.

Jsou jen tři místa, kde se tento plán může uskutečnit a tak každé družstvo vyráží ve svém směru.
Družstvo Noldor jdou cestou do Vycpálkova lomu, a tam měli vhodit kámen do nekonečných vodních hlubin, jak také udělali.
Družstvo Sindar přechází kopec a směruje do jeskyní pod Kralickým Sněžníkem. Zde našli tu nejhlubší zemskou trhlinu a tou vhodili Silmaril do zemských útrob.
Poslední družstvo Teleri se vydává Prudkým potokem směrem na vrchol Sušiny. Poslední klenot byl tak umístěn na nebesa aby tam zářil jako hvězda vedoucí mořeplavce k dobrému cíli.

Splnění úkolu si vyžádalo značnou námahu zvláště, když si vzpomenu na Skřítkovo líčení, jak se Sindar se Silmarilem loučili a nebyli jediní.
Po splnění úkolu bylo všem elfům králem odpuštěno a mohli se tak vrátit zpět do Doriartu. A tak skončilo putování za získáním, ale také zničením Silmarilů a záchranou světa před Morgotovým temnem. Tedy skoro...

...při návratu do tábora se tak nějak prozradilo, že jeden kámen ztracen nebyl! (sice jsme to věděli, ale toto nečekané zpestření programu jsme uvítali a hráli že o ničem nevíme) Družstvo Sindar totiž kámen na Sušině nenechalo a přineslo jej zpět, svědomí je však trápilo natolik, že to chvíli po příchodu sdělili Marušce. A tak strávil poslední Silmaril v Doriartu poslední večer.



Devátý den:

Díky předešlému konci dne čeká na celý tábor ještě jedna, už opravdu poslední, cesta. Silmaril musí být ztracen a tak všichni vyráží pod vedením krále k místu, odkud kámen přejde na nebe a konečně zasvitne na noční obloze. Kámen byl uložen a poté co kolem něj elfové uzavřeli kruh a zavřeli oči, zmizel navždy.
Tak a teď je to opravdu konec našeho příběhu.

Ještě nám ovšem zbývá dokončit jeden program. Tím je onen program pro vedoucí. Z původního plánu vybrat ten nejlepší sešlo a nakonec jsme je dali všechny dohromady a pustili se do realizace.

PODFUK část druhá
Jak už tomu tak bývá nic není jak má být. Naplánovaný program jsme obodovali podle fyzické a psychické náročnosti od jedné do pěti. Tento plán byl pak předložen všem hráčům pod sjezdovkou, na které bylo vyznačeno pět výškových met. Jejich úkolem bylo projít celým plánem co nejrychleji s tím že fyzická náročnost znamenala jak vysoko mají vyběhnout a psychická kolikrát.

V praxi to probíhalo asi takto: Makej Makej, právě je sněhová bitva tak už jen pětkrát do pětky..

I přes značnou nevoli některých závodníků se program pro vedoucí povedl, velice jsme se u toho bavili. A všem tak děkujeme za super program.

I přes vysilující dopolední program jsme našli dost sil na to, abychom připravili dřevo na poslední táborový oheň, louče na slavností zapálení a vlastně vše co jsme jen chtěli. Než měl být však poslední oheň zapálen připravili jsme promítání fotek z celého tábora. To byla velmi povedená kino akce, zvláště když Míša zjistil, že na téměř každé fotce je alespoň nějaká část jeho těla (většinou v pravém rohu).

Po promítání sice začalo pršet, ale to nás neodradilo a s lampičkami v rukou jsme ukončili tábor u táboráku i pár písničkami. Počasí se však neumoudřilo a tak předání triček proběhlo už pod střechou a pak už jen volná zábava. Dobrou noc.





Desátý den:

Tak a je tu poslední den na letošním táboře. Budím se jakýmsi pohybem kolem stanů.. vylézám a co to? Skřítkovi chybí stan..no mohl to čekat:-) .

Balíme a kolem dvanácté už čekáme na autobus, který nás odveze zpátky do reality.

Tak ahoj někdy příště



Doslov

Podle mého názoru byl letošní tábor ten nejpovedenější, jaký jsem kdy dělal. Chtěl bych poděkovat všem, kdo se na něm více či méně podíleli jako organizátoři, ale i jako účastníci a doufám že se znovu někde sejdeme a třeba bude další tábor a další hromada zážitků. Takže děkuju a ahoj HONZA